6.3.2020
Musím říct, že vydat se poprvé do Asie jako jediný Pražák s osmi Ostraváky a zažít tak dvojnásobně exotickou dovolenou byl jeden z nejlepších nápadů! Naučili mě jak se výstižně a explicitně vyjadřovat, což beru jako další plus, krom toho, že jsme společně sportovali, poznávali, jedli a střízlivěli.
Tento kite trip jsme započali v komornějším počtu 5 lidí. Zbytek doletěl o 3 dny později, tedy 1.2.2020 kdy oficiálně kite trip ve Vietnamu začínal. Po náročném letu do Saigonu, kdy každý normální člověk by šel spát a zrelaxoval se před dalším cestováním, jsme nic takového udělat nemohli. Ano opravdu, nemohli. Radek chtěl vzít ubytování někde blízko centra a netušil (ale jak ho znám, tak podle mě spíš tušil), že booknul hotel přímo v té nejrušnější ulici v celém Vietnamu. Představte si takový malý Bangkog. No nic, tak co jsme měli dělat. Šli jsme tančit a nakonec jsme se bavili až do svítání u pojízdného karaoke. Ono to ani jinak nešlo, protože tam se jede každý den minimálně do 5 ráno. Nicméně jsme vstali a šli hledat Vietnamskou klasickou polévku Pho Bo. Paní ve stánku nám naložila a my jsme si pochutnali na nejlepším Phočku, které jsme za celý Vietnam jedli. Trochu jsme naší extatickou náladu schladili ve Vietnamském válečném muzeu, kde nás všechny šokovali fotky obětí agentu orange, což byl herbicid, který, jak se později ukázalo, mutoval geny lidí a ty se po mnoho generací rodili opravdu ošklivě znetvořený. Bohužel se tak někde děje do teď.
Další dny se nesly v podobném duchu jako první večer a my jsme už lačnili po změně a klidu, který se dostavil… ale i nedostavil. Na letišti jsme vyzvedli poslední 4 členy posádky a mohli jsme se vydat v plném počtu na cestu. Síly obou týmů byly značně nevyrovnané, ale to se po pár večerech srovnalo.
Vydali jsme se na deltu řeky Mekong, kde jsme na lodích projížděli malé ostrůvky, kde nám místní lidé předvedli svoje každodenní rutiny a styl života. Hlavně ten ovocný raut se zpěvem domorodých žen. To byl řádný highlight!
První cestovní den zdaleka nekončil, jelikož jsme byli zavezeni do válečného muzea v opravdovém prostřední jménem Co Chi tunnels, kde nám průvodce prozradil, jaké chystali Vietnamci Američanům pasti a celkově jak se dříve zabíjelo. Vietnamci využívali svého malého vzrůstu a vykopali pod zemí 121 kilometrový tunelový komplex, kde přežívali a vedli veškeré odboje.
Ještě, než jsme na týden složili svá těla do luxusu v Mui Ne, jsme viděli čajové plantáže a úchvatné vodopády.
Pobyt v menším rybářském městečku Mui Ne byla neskutečná katarze. Konečně na jednom místě, nádherný hotel u kitové pláže, vítr jak na objednávku, snídaně a servis perfektní. Každý měl k dispozici svůj skůtr a mohl si dojet kam chtěl. Naše parta však držela skvěle pohromadě a dále jsme vše prožívali společně. Když bylo nějaké dopoledne bezvětří (málokdy), zaplnili jsme ho výletem po okolí. Zkrátka bylo pořád co dělat. Já jsem si tu okusila, co to znamená opravdový kitesurfing na vlnách a sjela si svoje první 3 metrové kousky. Nevím, jestli vyloženě „sjela“, spíš jsem ujížděla, protože nechceš, aby tě nějaká semlela. To seš jak v pračce a nevíš kde je nahoře, dole a jak se jmenuje tvoje máma. Fakt nová dimenze a čerstvé nové přívaly adrenalinu! Miluju to.
Po týdnu nastal čas opustit tento ráj a vydali jsme se na finální poznávačku, tentokrát směr střední Vietnam. První zastávka byla v zakázaném městě Hue, který nás uchvátil svojí atmosférou a duchem pradávných asijských královských rodin. V kontrastu k tomuto autentickému zážitku byl pár let starý Golden Bridge, aneb oáza uprostřed džungle, kam musíte vyjet lanovkou a kde najdete několik hradů postavených ve francouzském stylu, bobovou dráhu, hotely, pagody a umělou jeskyni s arkádovými hrami. Všichni jsme přemýšleli, co tento bizár znamená, nicméně bylo fakt zajímavé to vidět.
Jistě jsme nakonec nemohli vynechat přístavní město Hoi An, přezdívané jako Město tisíce lampiónů, které bylo večer se všemi světýlky obzvlášť dech beroucí.
Na poslední dva večery jsme se opět vrátili do „našeho“ skvělého hotelu v Mui Ne, uzavřít to kitováním a obrovskou párty.
Jo jo, bude mi ta volnost na skútrech, západy slunce, vlny, bary, jídlo a hlavně mojita za 50 korun chybět!
Tak na viděnou na lodi v Egyptě! Tam si namícháme zas jiný akční drinky! Po Vietnamu si dávám totiž 2 měsíční alkoholový půst.
AUTOR
Karolína Přibylová
